Ve středu 10. 11. se v naší škole uskutečnila soutěž ve šplhu. Soutěže se zúčastnilo celkem 36 žáků II. stupně, aby porovnali své síly a techniku šplhu o tyči.
Ve středu 10. 11. se v naší škole uskutečnila soutěž ve šplhu. Soutěže se zúčastnilo celkem 36 žáků II. stupně, aby porovnali své síly a techniku šplhu o tyči.
Ve středu 3. listopadu 2021 proběhlo první kolo nové mezitřídní soutěže v Duhovém víceboji. Soutěžila pětičlenná družstva ze všech ročníků ve dvou disciplínách – střelbě na koš a střelbě na florbalovou branku. Máme dvě kategrie, ale jak se ukázalo, mladší žáci měli lepší výkony než jejich starší spolužáci.
Na pondělí 1. prosince 2021 paní učitelky z prvního stupně a žáci z devátých ročníků připravili jak pro rodiče tak i pro děti všech věkových skupin HALLOWEEN a výstavu dýní. Sice nepřálo počasí, takže výstava dýní se musela uskutečnit na chodbě školy, ale strašidelná prohlídka sklepení proběhla podle plánu. Zde si deváťáci připravili strašení, všichni měli nádherné masky, takže ze sklepení se často ozýval křik. Celou akci zahájila Markéta Suková, jak jinak, strašidelnou písní a všichni s k ní přidali. Návštěvníci si mohli dát horký čaj na zahřátí, také dýňovou polévku a nesmělo chybět nepřeberné množství sladkostí, které připravily paní učitelky.
Již po třetí šli deváťáci číst našim prvňáčkům pohádky. Tentokráte ale navštívili i druhou první třídu. Zde četli a také rozdali žáčkům kreslené záložky do knížek. Dětem se čtení moc líbí a doufáme, že jim to pomůže i v jejich začátcích čtení.
V loňském školním roce se nemohly uskutečnit žádné besedy v rámci primární prevence, protože probíhala distanční výuka, v letošním školním roce se nám v říjnu podařilo uskutečnit všechny plánované besedy s panem Ludvíkem Hanákem. Podle ohlasů nejen žáků, ale i vyučujících, kteří také byli na besedách, se témata a způsob podání dětem všem velmi líbil. Pan Hanák dětem náročná témata přiblížil zajímavou poutavou formou, což se dětem líbilo a získal si jejich pozornost. Doufáme, že spolupráce bude pokračovat i v příštím školním roce.
Úbytek stromů, řádění kůrovce a permanentní těžba – to vše stálo u zrodu myšlenky „Mohu nějak pomoci, můžu pro přírodu něco udělat?“ A protože se ta myšlenka nenarodila v hlavě dospěláků, ale dětí ze 3. třídy, byl by hřích ji nepodpořit. Vědomí, že svým vlastním přičiněním mohu něco změnit, je neuvěřitelnou výchovnou devizou. Díky neúnavné snaze pana Salače se myšlenka změnila v projekt a projekt v dílo. Dne 26.10. jsme se sešli na již téměř zapomenuté cestě směrem od hřbitova k lesu v počtu 37 lidí plus nějaká drobotina plus jeden pes a pustili se do obnovy švestkové aleje. Bylo zapotřebí vyhloubit jámy pro stromky, odkornit kůly, stromy zasadit, natlouct kolem kůly a následně je sešroubovat, stromky obehnat pletivem a zasypat štěpkou. Nic snadného. Několik hodin namáhavé práce. Všichni se u toho pěkně zapotili. Výsledek ale stojí za to. Jeden stromek vedle druhého. Přejeme jim příznivé počasí, málo vichrů a nenechavých srnek…..a za deset let si u nich ťukneme slivovicí z první úrody. To už budou moci všichni, kdo sázeli, neboť budou plnoletí
Na závěr se sluší jmenovitě poděkovat. Děkujeme za iniciativu pana Salače (kdyby nebylo jeho, zůstane myšlenka myšlenkou), panu Klofáčovi a paní Klofáčové za technickou pomoc při výsadbě, panu Dibelkovi za ošetření stromků a odbornou podporu, panu Gallovi za opatření sazenic a zapůjčení nářadí, kolegům ze školy panu Doležalovi a paní Vébrové za zdatné ruce a následně všem našim pracantům – Natálce s babičkou, Vaškovi s Kačkou, Martince, Mílovi, Martinovi, Káje s maminkou a Esterkou, Honzíkovi Z. s maminkou a Maruškou, Agátce s Marečkem, Sebíkem a tatínkem, Ondrovi s Máťou a maminkou, Terezce s maminkou a dědečkem, Viktorovi s Olíkem, Dádovi s Verunkou maminkou i s tatínkem a mému muži Martinovi.
PS: Za sebe mohu říci, že to byla akce velmi povedená. Byla nám sice zima na ruce, ale u srdce nás hřálo. Snad se nám povede na jaře pokračovat a s pomocí pana Doležala i zapojit do této ekologické aktivity i další žáky ze starších ročníků.
D.K.
V pondělí 25.10. v první den ředitelského volna jsme si udělali výlet do Rumburka. Vyšlapali jsme na Strážný kopec, kde jsme si prošli naši již pátou křížovou cestu, obdivovali 300 let starý jasan a následně seběhli po modré značce do centra…ke sladkému cíli naší cesty. Cukrárna Venezia. Tady již byli na nás připraveni. Stoly jsme měli poskládané jak na svatbu. Během následující hodiny jsme se občerstvovali a občerstvovali, dokud nedošly finance. Následný pochod na vlak se nesl ve znamení častých odpočinků a namáhavého funění. Ve vlaku, v teplíčku, se očička zavírala, stačily by ještě 2 zastávky navíc a šlo by se do hajan. …tak příště do Fukova.