Třeťáci dobyli královnu Českého středohoří - Milešovku

Autor: Kučerová Daniela <(at)>, Téma: 3.B 2016-2025, Vydáno dne: 06. 04. 2019

Letošní „odměňující“ výlet pro nejaktivnější čtenáře byl vskutku mimořádný. Naši čtenáři – 17 dětí ze 3.A a 3.B - se totiž vydali na turistickou výpravu s cílem zdolat královnu Českého středohoří – horu Milešovku.



V pátek 5. dubna jsme se v mlžném ránu nalodili do výletního autobusu a společně se spolužáky z osmičky vyrazili na dlouhou cestu. Osmáci vystoupili v Terezíně, my jsme pak pokračovali do malé vesničky u Bořislavi – Bílky. Odtud začala naše turistická výprava po červené značce na horu Milešovku – 837 m. Milešovce se také přezdívá Hromová hora, protože je největrnější horou s největším počtem bouří u nás.

Z Bílky se terén rovnou zvedal k výšinám, než jsme prohřáli nohy a trochu se rozešli, byli jsme trochu těžkopádní. Podle motivačních hesel – Co tě nezabije, to tě posílí nebo Vydrž, Prťka, vydrž …jsme se dostatečně „vyhecovali“ k choďáckým výkonům. Mile nás po cestě potěšila půjčovna turistických hůlek. Hůlky se záhy staly nesporně užitečným pomocníkem při výstupu. Cestu k vrcholu jsme si zpestřovali stavěním kamenných trolíků. Nejvýkonnějším stavitelem byl asi Honzík. Pod jeho rukama vznikala celá trolí města.

Po náročném výstupu – 330 m převýšení – jsme konečně dorazili na vrchol. Na pokraji smrti hladem, na pokraji smrti vysílením, ale zvládli jsme to. Třeťáci ze Šenova dobyli Milešovku. I přes mlžný opar jsme byli odměněni nádherným výhledem po celém Středohoří. A abychom se výhledy pokochali co nejvíce, vyšlapali jsme ještě na rozhlednu, která je součástí observatoře a meteorologické stanice. Zážitek k nezaplacení.

Ještě se posilnit řízky a odměnit hroznovým cukrem či jinou dobrotou a pak už byl zahájen ústup. Pří výstupu nahoru nás bolela stehna, při sestupu se nám pro změnu klepala lýtka. Naklepaný jsme byli jak ty řízky od maminky.

Podle utopického časového itineráře jsme měli ještě v plánu navštívit Litoměřice, ale … neustálé focení všeho a všech, časté posilňování, kochání se výhledy, stavění trolíků….nějak se nám to vymklo z ruky. Čas se nám smrsknul jen na nezbytný nákup nanuků v Peny. Ale i to bodlo.

Výlet byl báječný. Cestou několik (mnoho) nadšenců vykřikovalo, že by si s gustem ještě vyběhli třeba na nedaleký Lovoš, zbytek pro změnu hořekoval, že už raději číst nebude, aby nemusel zažít takovou „hrůzu“. Ha, ha, ha – šťastní a spokojení z toho, že jsme to dokázali – jsme byli VŠICHNI. (I náš kardiovaskulární systém.)

A ještě jedno tajemno závěrem. Na Milešovce se nesmí mluvit o počasí. Vždycky, když se řeklo slovo déšť, mlha nebo vítr, začalo v tu ránu foukat. Proč asi?

Za výletníky pochodníky turističtí vůdci - D. Kučerová, J. Zemanová, M. Kučera