Výlet za odměnu I. stupeň

Autor: Kučerová Daniela <(at)>, Téma: Akce, Vydáno dne: 27. 06. 2017

Čtyřicet pět největších třídičů získalo za třídění druhotného odpadu jako poděkování od školy za svou celoroční práci výlet do Liberce.


V pondělí 26.6. jsme se nalodili (tedy naautobusovali) do pěkného zájezďáku a vyrazili směr Liberec.
V Liberci na Harcově jsme navštívili svíčkárnu a mýdlárnu Rodas, kde jsme měli připravený zážitkový program. Po desetiminutovém videu o výrobě svíček nás čekalo voňavé tvoření. (Pracuje se zde totiž se včelím voskem, vůně nepřekonatelná.)
Každý si mohl „vykrojit“ glycerinový mýdlíčko, nasypat si podle svého uvážení pytlík koupelové soli (bylo na výběr asi z deseti vůní a barev) a obarvit dle své fantazie dvě svíčky, a to pomocí máčení do horkého barevného vosku.
Po výrobě naši výletníci okupovali místní podnikovou prodejnu a už to jelo – svíčky vyřezávaní, vánoční, aromatické, adventní, svíčky podle znamení, dokonce si někdo koupil i svíčku hřbitovní.
Milé bylo, že velká část dětí, zůstala na provozovně a dál pokračovala v barvení dalších svíček všech možných barev. Proč si kupovat hotovou svíčku, když si můžu koupit obyčejnou a tu pak nabarvit dle sebe.
Při odchodu ze svíčkárny jsme ještě obdrželi od paní majitelky slevovou poukázku. Kdo ví, možná si někdo udělá výlet do Liberce a nabídka svíčky zdarma najde uplatnění.

Po krátkém autobusovém přesunu jsme se vylodili v Zoo. Počasí nám přálo, trochu mraky, trochu chlad, ale lepší než pařák.
Ostřílení návštěvníci v čele s Anežkou nás vedli zahradou, mapový guru Filip to vše kontroloval. Prostě jsme nemohli zabloudit.
A jak už to v Zoo chodí, jejínkovalo se u každé klece, voliéry, výběhu. Velké nadšení sklidili samozřejmě kočkovité šelmy a lachtani, opičáci i dravci…ale co bylo top – tak to byla rysí koťata. To se jen tak nevidí.
A jak patří k běžnému koloritu takové běžné návštěvy Zoo, se náležitě utrácelo. Každý stánek s jídlem, pitím, kozím i rybím krmením, suvenýry byl okamžitě obsypán horlivými nakupujícími. (Pěkně dle pravidla – Utratit všecičko do poslední kačky.) A tak se pojídaly hambáče a hranolky, okousávala se kukuřice, všechno se to zapíjelo ledovou tříští nebo mochítem a navrch jak jinak – kuličková zmrzlina. (Jako zázrakem při zpáteční cestě zvracelo jen jedno dítě.)

Ještě při nástupu do autobusu jsme se přesně drželi časového plánu. Ale to by bylo až moc sluníčkové, to nejde. Začalo to tím, že nejmenovaná Anetka začala spekulovat o tom, co by se mohlo stát, abychom nedojeli včas. A jak tak vymýšlela všechny ty scénáře, tak se to DOOPRAVDY STALO. Před kopcem Šébrem nás zatavila policejní hlídka s informací, že neprojedeme, protože se na Vébru vysypal kamion a že se musíme otočit. A tak jsme se otočili. Jenže prodloužený výlet přes Svor, Českou Kamenici a Chřibskou nás stál asi půlhodinové zpoždění. … „Hlavně, když to není nic horšího.“, říkali po návratu natěšení rodiče, když si odváděli své výletníky domů.

Takže za nás – 3 x dospělácká jednička s hvězdičkou a za děti 45 x palec nahoru. Všichni budou i příští rok třídit o sto šest, protože jet pak na výlet, je vážně SUPER.

D.K., Z.D., V.J.