První třídy na výletě v ZOO Děčín

Autor: Kučerová Daniela <(at)>, Téma: Akce, Vydáno dne: 19. 06. 2017

V pátek 16.6.2017 jsme vyrazili obdivovat krásy regionální ZOO Děčín.

Jako dopravní prostředek jsme si vybrali vlak. Mimochodem… cesta přes Saské Švýcarsko prý patří mezi desítku nejmalebnějších ve střední Evropě. Těšící se na báječnou cestu s devíti tunely, jsme nasedli ráno na vlak směr Poustevna – Sebnitz – Bad Schandau – Děčín.
Nádherná krajina nezklamala, výhled na Labe byl dokonalý, zato…. dopravní prostředek. Začalo to v Karlíně. Mimořádné mnohaminutové zastávky, přebíhání strojvedoucího, otevřená centrální řídící jednotka…a nakonec čoud. Neodbrzďující se brzdy způsobily, že vlak byl v Bad Schandau odstavený. A naše výprava musela přestoupit do nového vlaku z Berlína. Ale nebyl to jen tak obyč vlak. Byl to kupéčkový rychlík. Škoda jen, že jsme si cestu neužili v kupéčkách, ale na chodbičce. Bylo totiž plně obsazeno.

S obrovským zpožděním, ale přece, jsme dorazili do Děčína. Následovala „výživná“ cesta do krpálu k ZOO. Není divu, že po tak náročném výstupu jsme museli po zaplacení vstupného ihned dodat řízkové kalorie.

A pak začalo putování za zvířátky. Obdivovali jsme je všechna. Dvounohá i čtyřnohá, domácí i cizokrajná. Byť děčínská zoo neoplývá extra velkým množstvím zvířat, dohání svou atraktivitu herními doplňky a interaktivními tabulemi. Prolézačky, houpadla, klouzačky, dřevěné plastiky…a automaty na „světové“ nápoje, to všechno jsme si prošli.

Dvouhodinové putování po zahradě jsme zakončili opět u „bifé“. Občerstvení na závěr. Povinně dojíst řízky, ochutnat místní hranolky a domlsat se nanučkem.
Zbylé peníze utratit za plyšová zvířátka, turistické známky a vizitky, odznaky. …A pak, hurá na vlak. Z kopce to šlo samo. A aby nám nebylo líto, že druháci zmokli, zmokli jsme taky. Žádná tragédie, ale pláštěnky jsme z baťohů dolovali.
Cesta vlakem domů už byla v pohodě. Jeden Černý Petr stačil. Toho jsme si vytáhli už ráno.

A poděkování závěrem. Ve starání se o naše "blešky" nám pomohli rodiče - O. Maazová a A. Leksa. Děkujeme. D.K.