Exkurze do Narodního parku České Švýcarsko

Autor: Tereza Stýskalová 2008-2012 <styskalova.tereza(at)seznam.cz>, Téma: Akce, Vydáno dne: 11. 05. 2009



Exkurze se konala 11. května. Jeli jsme s panem Dibelkou.
Počasí bylo hrozné... pršelo a pršelo.
Některé děti byly na déšť připravené, ale některé hold ne.
Sešli jsme se na nádraží,kde pan učitel vybíral peníze.
Než přijel vlak, všichni doufali, že pojede ten nový. A taky, že doufali správně.
Nasedali jsme do vlaku a jeli jsme.Některé děti už začaly vybalovat svačinu.
Dojeli jsme do Krásné Lípy,kde nám pan učitel dovolil aby jsme si šli něco koupit.
Nejdřív jsme hledali hračkářství ale potom jsme šli do cukrárny.
U informačního střediska,jsme se měli sejít v 9 hod.
Tak jsme se tedy všichni sešli a čekali na to,až budem moc jít dovnitř.
Mezi tím jsme si vybalili řízky,které NE všichni děti měly.
Potom jsme šli dovnitř,kde to pan Dibelka zaplatil a šli jsme si dát věci do skříněk.
Všichni měli odloženo a šli jsme konečně vše prohlížet.Bylo to tam vše velice krásné.
Šli jsme dolu po schodech a tam byla místnost a tři plátna.
Pan Dibelka zmáčkl na zdi tlačítko start všechno se zhaslo a začalo se promítat.
Na každém plátnu hrálo něco jiného.Bylo to udělané moc pěkně.
Na videích bylo znázorněno,jak to tady u nás v přírodě
vypadalo dřív a jaké věci se tu odehrávali.
Po krásném videu a poučení jsme šli do prolézačky ,která byla udělána jako nora.
Vlezli jsme dovnitř a tam byl do konce koš a u toho nakreslený jezevec.
Po prolézačce jsme šli do další,ale jiné místnosti,ale tentokrát jen s jedním plátněm.
Vypadalo to tam jako v malinkatém kině.Posedali jsme si a pozorně se dívali.
Byl to jakýsi dokument.
Když dokument skončil,řekl nám pan učitel, že si můžeme jít prohlédnou vše.
Tak jsme se rozeběhli a všechno prohlíželi.
Nahoře (odkud jsme před tím přišli) bylo spoustu věcí.Např:
ve zdech byli malinké dírky do kterých jsme se podívali a viděli jsme jednotlivý hmyz.
Všechno jsme si prohlédli.Měli jsme na to celou hodinu.
Šli jsme se obléknout a vyrazili jsme na krásný buk.
Po cestě jsme mokli a některé děti už zoufaly.
Došli jsme na krásný buk a radovali jsme se,protože tam byl přístřešek s lavičkami.
Na krásném buku byl kopec,který se tak jmenoval.
Některé děti tam šly a některé radši zůstaly sedět.
Když jsme lezli nahoru tak jsme se pěkně zašpinili.
Došli jsme nahoru a nahoře na kopečku byla úplně hluboká studna.
Když jsme lezli dolu zjistili jsme,že tam jsou schody po kterých se dá slézt a vylézt.
Jenomže jsme to zjistili pozdě,už jsme byli špinaví.
Když jsme se posilnili a najedli,vypravili jsme se k rododendronům.
Některé byli už odkvetlé,ale stejně byli krásné.Bylo jich tam hodně.
Rododendrony jsme všechny prošli a šli jsme dále směrem na vlčí horu.
To už jsme byl izoufalí úplně všichni.Celí promáčení a zima nám byla.
Z posledních sil jsme došli na vlčí horu,zaplatili jsme vstup a šli nahoru na rozhlednu.
Všichni si svlékli mokré bundy a začali jsme hrát hry.
Hraním her jsme strávili celkem dlouho.
Mezi naším hraním her si pan Dibelka povídal dole s panem,který to tam hlídal.
Potom jsme museli dolů.Čekala nás cesta na nádraží.
Byli jsme odpočatí a bylo to z kopce tak jsme to zvládli.
Na nádraží jsme museli čekat hodinu a tak jsme hráli opět hry.
Taky tam byli probíjecí dráty,kterýma se kluci zabývali.
Všichni se chytli za ruku a šáhli na drát.Vždy nadskočili a my holky jsme se začaly smát.
Konečně přijel vlak. "HURÁÁ!".
Když jsme dojeli do Šenova na nádraží,někteří rodiče čekali na své promoklé děti.
Myslím si,že doma každý ulehl do teplé postele a dal si horký čaj.
To jak jsme byli promrzlí a zmoklí tak to stálo opravdu za to.
Na tuto exkurzi nezapomenu a doufám,že se něco podobného zopakuje.
Mám mnoho poučení a zážitků z tohoto krásného,suprového výletu.
Chtěla bych za všechny poděkovat
panu Dibelkovi,že to s námi vydržel a ještě nás za to pochválil.

Děkujeme!