Milešovka, Královna Českého středohoří, Hromová hora – jeden z našich nejstarších výletnických snů. A nyní si ho můžeme odškrtnout. Podařilo se. Šenovská pátá třída stanula 21.5. na samém vrcholu této úžasné vulkanické hory.

Vlastnímu stanutí na vrcholu předcházela cesta vlakem, poslední motoráček Verunka – to bylo těžké retro… trojsedačka, stahovací okýnka, mávání autům i chodcům, super průvodčí, bezvadný zážitek.

Po výstupu na nádraží v Bořislavi započal náš expediční výstup. Základní tábor byl asi 3 km vzdálený, v malé obci Bílka. Tady čekalo na naše poutníky milé překvapení. Maminka Honzíka, paní Horáková, zde pro nás připravila občerstvovací stanici. Fanty, džusy, vody, sušenky Horalky, melouny, hrozno, meruňky, jablíčka… naprosto opulentní svačina. Ještě jednou velké díky.

Nabiti cukry a novou energií jsme pokračovali v druhém úseku cesty. Terén přešel v kameny a strmost. No někde jsme těch 500 metrů převýšení nastoupat museli. Naštěstí povzbuzování motivační písní „Když nemůžeš, tak přidej víc“ jsme šťastně došli (dofuněli) do cíle. (První dobyvatel – Honzík Zamastil.)

Na Milešovce nás čekalo další příjemné překvapení. Restaurace byla naprosto nečekaně otevřená…a po našem odchodu i vykoupená. Kofola tekla proudem, mravenci si pochutnávali na drobcích z brambůrek a tyčinek.

V rámci samotného pobytu na Milešovce jsme si napsali poznávací vlastivědný test v prostoru Veberovy útulny. Patnáct otázek zaměřených na informace cestou získaných. Tak i známčička z výletu bude. Uvidíme, jestli nás Agentura českých rekordů zahrne do svých českých NEJ. Test napsaný na nejvyšším místě Středohoří.

Po nezbytném fotografování jsme začali upalovat, a to doslova, cestou zpět. Blížila se totiž mračna, nevěstící nic dobrého. Sestup z hory jsme zvládli suchou nohou, jakmile jsme se dostali z lesa, tak se spustil déšť. Nejsme ale z cukru, prodloužili

jsme krok a cestu k nádraží jsme došli bez odpočívání.

Zpáteční cesta vlakem pak byla třešínka na dortu samotného výletu. Sušení ponožek, mastění karet, hra na datla a ostatní zvěř (že jo Eli) dojídání řízků…JO a víte, že se dá restartovat záchod ve vlaku? (Úvaha nad tím, jak ten restart probíhá, nás hromadně pobavila. Hlavní ale je, že po 40 minutách restartu ho zase otevřeli….a pak…)

Jen jednu ztrátu jsme cestou zaznamenali. Ztratily se kraťasy a box s řízky. Ale nebojte! Dobře to dopadlo. Dotyčná zjistila, že kraťasy má celou dobu na sobě pod tepláky a box, který byl údajně spatřen na Milešovce tam ani nespočinul, protože řízky se celou dobu projížděly vlakem z Teplic do Bíliny. (Hodný pan průvodčí je nesnědl, ale nedotčené a zachráněné vrátil majitelce.)

A co závěrem? Velké díky všem, co do toho šli – nejen děti, ale i dospěláci. Monika, Lucka a Martin. Přece jen, nebyl to tradiční výlet na jistotu. .. Přátelé, na pokraji smrti všeho (jak říkají Cimrmani), ale stálo to za to. Zážitky nám zůstanou. A že jich bylo.

Za naprosto úžasnou turistickou pětku D.K.